Exkurze do Mauthausenu a Linze

Těžko se hledají slova, která by jasně vyjádřila pocity z místa, jež bylo svědkem nepředstavitelných osudů, a zároveň nepůsobila jako prázdná klišé. Přestože mladá generace o hrůzách druhé světové války slyší nejen v hodinách dějepisu, ale možná častěji ze sociální sítí či různých dokumentů a videí, je nesmírně důležité si tyto události připomínat i návštěvou míst, kde se psaly nejtemnější kapitoly lidských dějin. 

Holokaust je velmi citlivé téma, které každý z nás vnímá a je na něj připravený individuálně. Abychom jej žákům a žákyním přiblížili, vydali jsme se 15. dubna 2026 do rakouského koncentračního tábora Mauthausen, který se řadil do III. kategorie, což znamenalo tábor s nejpřísnějším režimem určený 

pro „nepolepšitelné politické a ideologické odpůrce režimu i inteligence, často přivážených z táborů Dachau a Sachsenhausen. Celý systém zde fungoval na krutém principu „vyhlazování prací“, kdy byli vězni cíleně likvidováni extrémní fyzickou zátěží a nelidskými podmínkami. 

Již při prvním pohledu na bránu tábora zavládlo nepříjemné ticho, které jako by dokreslovalo pochmurné počasí. Rozlehlý areál včetně 

podzemních prostor jsme prošli za doprovodu paní průvodkyně a s pomocí virtuálního audioprůvodce, který doplňoval historické souvislosti. 

Naše prohlídka začala u pomníků obětí z celé Evropy, které zde nechaly postavit jednotlivé státy včetně bývalého Československa. Z dálky jsme spatřili i nechvalně proslulé Schody smrti (celkem 186 schodů), po nichž vězni vynášeli těžké, padesátikilové žulové kvádry. 

Mezi mrazivé části komplexu patřily prostory sprch v podzemí, které byly pro vězně první zastávkou po příjezdu, i dochované dřevěné 

ubikace. V nich jsme se pokoušeli představit si nepředstavitelné – jak se do místnosti pro stovky lidí musely vejít tisíce. 

Nejsilnější emoce však vyvolal pohled na pece a plynovou komoru, která byla nejpřísněji utajovanou částí tábora.  

Po této náročné části dne jsme se přesunuli do 20 km vzdáleného Lince, třetího největšího města Rakouska. Zde jsme navštívili novogotickou katedrálu Neposkvrněného početí Panny Marie (Mariendom) z konce 19. století. Jde o největší katedrálu v Rakousku s kapacitou přibližně 20 000 lidí. Zajímavostí je, že její věž měří 134,8 metru – záměrně o dva metry méně než věž Svatoštěpánského dómu ve Vídni, kterou podle tehdejšího nařízení nesměla žádná stavba 

v rakousko-uherské monarchii převýšit. 

Následoval rozchod na hlavním náměstí, během kterého si žáci prohlédli historické centrum Lince podle svého zájmu. 

Věříme, že tato exkurze zanechala v každém z účastníků hlubokou stopu a pomohla k pochopení hodnoty svobody a lidské důstojnosti.